Stromopád

Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku...

Nebo jablíčko, stačí půl.

V noci se párkrát zablesklo, ani jsem si nevšimla, že by byl nějaký větší vítr. Zato ráno... Když jsem spěchala do práce, málem jsem u zahrady leknutím zajela autem do příkopu. Naše jabloň! Beran! Ohrada! Ze silnice se nabízel dost dramatický pohled - půl stromu leželo přes ohradu v Matesově výběhu. Po chvilce jsem berana našla, stál vedle zelené hromady, vypadal, že má všechny nohy celé a zdrhat se nechystal. To mě uklidnilo natolik, že jsem poslala pánovi domu textovku, ať si připraví pilu a pokračovala dál v cestě.

To nejhorší už je pořezáno...

Odpoledne jsme zjistili škody (pár polí ohrady, jedna větev jabloně - tedy skoro polovina a loni zasazený "Rambling rector") a pustili se do jejich likvidování. Pila kvílela celé odpoledne a zelená hromada se pomalu zmenšovala. Pletivo bylo zmuchlané jak harmonika, ale naštěstí jsme v tomhle úseku natáhli uzlíkové, takže jsme ho mohli narovnat, vypnout a znovu přitlouct. Sloupky si sice vyžádaly pár opěrných kolíků (strom je strom a kůlek, byť metr v zemi, to nemá šanci ustát), ale ohrada je opět funkční a Mates je o další možné eskapády připraven :o)

Polovina úrody je fuč...

...a taky stín pro Matese

Koulelo se koulelo zelené jablíčko

Mates je tvor zvědavý a nenažraný

Nebohý placatý "Rambling rector" u paty jabloně

Pletivo dostalo pořádně zabrat, taková malá bojová zkouška...

...a osvědčilo se :o)

Inventa Victoria dohlížela na všechno (hlavně na nás, abychom jí někam nezmizeli)

Gríšena nakrknutě dohlížel na Invy, aby se k němu náhodou moc nepříbližila

A Stavrosek na prtě koukal radši z hodně velké vzdálenosti

Matýsek má po žížalkách (tedy po výletech)