Beraní invaze

Jak už tu zaznělo, Mates je tvor zvědavý.

Zvědavý a družný.

Družný natolik, že nás adoptoval za své stádo a v krátké době se naprosto přizpůsobil Akiře a jejímu životnímu stylu na mlýně. Pohled na beránka, kterak metelí za uřvaným baskervilem, jenž se tváří, že nebýt plotu je právě projíždějící cyklista vpodstatě mrtvý cyklista, je neopakovatelný :o) Kromě hlídacího psa zde byl najednou i hlídací přežvýkavec, ostražitější snad ještě více než shora jmenovaná. Kde se co šustlo, tam byl okamžitě přítomen i Mates.
Jeho domestikace dosáhla takového stupně, až usoudil, že chodíme-li do domu my dvounožci a chodí-li do něj i Akira, pak tam přeci patří i on! Zdolat schody pro něj byla maličkost a dusání beraních kopýtek v patře za dveřmi se stalo součástí denního koloritu.
A vytlačování rostoucího Matýska ze dveří pokoje také.
Nějak ne a ne pochopit, že ke kamnům beran opravdu, ale opravdu nepatří...

Co to je? Tráva to nebude. Dá se to sežrat?

Já chci taky dovnitř!

Kvůli společnosti překonám cokoliv...

Nechtějí mne tam :o(

Nedám se, mám svá práva! Budu beran renegát!

Okna v přízemí

Není možná!

Konečně jsme se dočkali onoho vytouženého dne, kdy mlýn dostal krásná nová okna i do přízemí (s výjimkou budoucí koupelny, neboť tam ho pan truhlář nějak pustil z očí i z mysli - ještě že jsem otvor na něj aktivně nevybourala, to by byla dlouhá zima). Sice jsou zatím jen usazená, nezačištěná a nepodezděná (což v reálu znamená fuku zvící deseti a více centimetrů k velké radosti našich kočkoňů, neboť tím získali spoustu dalších cestiček kterými je možné dům opustit a nepozorovaně se do něj opět vkrást aniž by je přitom Akira ožužlala a zfackovala) ale dojem obyvatelného a zabydleného prostoru je zase o kousek silnější :o).

Nová okna mlýnu sluší :o)

Jsou dřevěná a členěná jak se patří

Ehm, k dojmu zabydlenosti je třeba trocha fantazie...

Budoucí knihovna alias pánské doupě bude mít na jedné stěně přiznaný kámen

Jak se okna vydařila se přiletěl podívat i malý kontrolor z řad místní fauny :o)

Změny sledoval bedlivě a přísně

Zatím to jako jídelna moc nevypadá, že?

Jsou krásně vypracovaná...

...a funkční

A ten pohled z nich :o)

Stromopád

Foukej, foukej větříčku, shoď mi jednu hruštičku...

Nebo jablíčko, stačí půl.

V noci se párkrát zablesklo, ani jsem si nevšimla, že by byl nějaký větší vítr. Zato ráno... Když jsem spěchala do práce, málem jsem u zahrady leknutím zajela autem do příkopu. Naše jabloň! Beran! Ohrada! Ze silnice se nabízel dost dramatický pohled - půl stromu leželo přes ohradu v Matesově výběhu. Po chvilce jsem berana našla, stál vedle zelené hromady, vypadal, že má všechny nohy celé a zdrhat se nechystal. To mě uklidnilo natolik, že jsem poslala pánovi domu textovku, ať si připraví pilu a pokračovala dál v cestě.

To nejhorší už je pořezáno...

Odpoledne jsme zjistili škody (pár polí ohrady, jedna větev jabloně - tedy skoro polovina a loni zasazený "Rambling rector") a pustili se do jejich likvidování. Pila kvílela celé odpoledne a zelená hromada se pomalu zmenšovala. Pletivo bylo zmuchlané jak harmonika, ale naštěstí jsme v tomhle úseku natáhli uzlíkové, takže jsme ho mohli narovnat, vypnout a znovu přitlouct. Sloupky si sice vyžádaly pár opěrných kolíků (strom je strom a kůlek, byť metr v zemi, to nemá šanci ustát), ale ohrada je opět funkční a Mates je o další možné eskapády připraven :o)

Polovina úrody je fuč...

...a taky stín pro Matese

Koulelo se koulelo zelené jablíčko

Mates je tvor zvědavý a nenažraný

Nebohý placatý "Rambling rector" u paty jabloně

Pletivo dostalo pořádně zabrat, taková malá bojová zkouška...

...a osvědčilo se :o)

Inventa Victoria dohlížela na všechno (hlavně na nás, abychom jí někam nezmizeli)

Gríšena nakrknutě dohlížel na Invy, aby se k němu náhodou moc nepříbližila

A Stavrosek na prtě koukal radši z hodně velké vzdálenosti

Matýsek má po žížalkách (tedy po výletech)

Nový přírůstek

Tak a od pondělka je nás zase o jednoho víc.

Respektive o jednu.

V roští u rybníčku vedle Matesovy ohrady se totiž objevila nenápadná kartonová krabice s černobílým umňoukaným obsahem.
Kromě kusu koberce tam prcek neměl nic k žrádlu ani k pití a tak měl štěstí, že jsme ho objevili poměrně brzy (tedy úplně přesně ho objevila kamarádka Olga, která šla podrbat Matýska a zaslechla mňoukání).
Kotě se bleskově adaptovalo (nebo adoptovalo?) a do večera bylo jasné, že mlýn má dalšího výhradního a absolutního majitele. Pokud někdo z vás není postižen spolužitím s kočkou pak asi zcela nechápe - každý z našich kocourů se totiž domnívá, že mlýn je v jeho výlučném vlastnictví a my ostatní jsme tu pouze trpění spolubydlící, kteří se čas od času k něčemu hodí (třeba k otevírání konzerv a drbání na hřbetě, což je koneckonců jeden z mála důvodů, proč je zde tolerována naše přítomnost ;oP).

Mňoukám rád...

Kotě (podle sdělení paní veterinářky přibližně tříměsíční kočička) dostalo jméno podle svého naturelu a okolností příchodu do domu.
Na veterině si nás už pamatují a tudíž třetí otázka zněla: "tak jaké jméno to bude tentokrát?" "Inventa Victoria!" Paní doktorka má smysl pro humor a tak s potutelným úsměvem bez mrknutí oka naťukala údaje do počítače. U nás prostě nemůže mít žádná havěť normální jméno, protože by se nepochybně cítila v přítomnosti ostatních frustrovaně a méněcenně :oD
"Inventus" je terminus technicus, kterým se dříve v latinsky vedených matrikách označovali nalezenci a odložené děti a protože chlupatý přírůstek je ONA, je to Inventa. A Victoria? Hádejte >:oP Znáte Babičku? A vzpomínáte na Viktorku u splavu? Trefa! To škvrně mlčí jen když žere (občas!), když ho někdo drbe (také občas) a když spí (díky Bohu vždycky). Invy dokáže vrnět a mňoukat zároveň a činí tak prakticky celý den, alespoň pokud jde o to mňoukání.

Invy usoudila, že nejlepší místo na spaní a na hraní je košík s letošním česnekem
(samozřejmě až po patřičném oškupání a udusání)

Co se děje v náhonu

Mlýnský náhon (tedy ta část, která z něj zbyla poté, co jej před pár desetiletími nechali předchozí majitelé zavést sutí od rybníčku až k mlýnu) je úžasné místo. Jeho chladná voda je útočištěm pro množství živočichů a je-li hezké počasí, pak doslova kypí životem :o) A dnes krásně bylo...

Milým překvapením byl sameček čolka horského (Triturus/Mesotriton alpestris)

Je to skutečný parádník

Ropucha obecná (Bufo bufo) se fotit příliš nechtěla...

...a snažila se ukrýt zahrabáním do železitého bahýnka na dně náhonu

Ale vydrželo jí to jen chvilku a už zase zvědavě vykukovala z vody

O kousek výš po proudu se uvelebil skokan hnědý (Rana temporaria)

Po nějaké době se objevil další čolek, pravděpodobně samička onoho krasavce z prvních fotografi

Byla ale mnohem obezřetnější a před objektivem se opatrně ukrývala

A tomuto fešákovi se už v náhonu nelíbilo a čekal na nás u dveří na zahradu :o)